
Minulý týden jsem se zúčastnil setkání Unie lidí se zkušeností se závislostí, kde se všichni zúčastnění zabývali tématy a strategií, které chce Unie docílit a jsem nesmírně rád za veškeré dění tohoto shromáždění. Pokud se někdy zúčastníte takového setkání, pochopíte, jakým způsobem lidé se zkušeností se závislostí přemýšlí o své práci a co díky své životní zkušenosti chtějí do společnosti přinést.
Na setkání jsme probírali pojem destigmatizace, abychom docílili eliminaci nesprávných závěrů a očerňování jednotlivců, skupin a rodin. To souvisí se změnou přístupu a porozumění drogám a závislostem, na základě vědeckých poznatků a osobních zkušeností.
Co tím bylo myšleno? Běžně se ještě dnes setkáte s názory, jako jsou například:
"Drogy jsou zlo a jsou příčinou závislosti."
"Nelegální drogy jsou horší, než drogy legální."
"Užíváním drog se pouze vyhýbá své odpovědnosti"
"Feták fetákem zůstane."
Víte, zbavování se, ošetřování příčin závislosti, je celoživotní proces. Závislost se během života vyvíjí a každému člověku funguje jiná životní strategie na její zvládnutí. Neznamená, že když jeden váš známý přestal užíval pervitin, když si našel přítelkyni a práci, že to takto bude platit pro všechny uživatele drog na světě. Stejně tak neznamená, že když člověk stráví čas v léčebně, že bude vyléčený. Jsme každý jiný. A dostává se nám všeho, na co jsme připravení. A pokud nejsme, tak si ještě musíme projít v životě spousty lekcemi, abychom pochopili. A to souvisí s dalším důležitým bodem z dnešního setkání, a to je změna přístupu. Každý člověk je jedinečný. A ke každému bychom měli přistupovat jedinečně, aby se zvýšila šance na změnu.
Dalším bodem bylo zapojování lidí se zkušeností do služeb a do drogové politiky. Chceme být přijati do procesu dění, do služeb, které pomáhají závislým lidem, do projektů a aktivit lidí z měst a organizací, které rozhodují o způsobech a financování léčeb. Chceme sedět u jednoho stolu s lidmi, kteří rozhodují o nás bez nás. Ti, kteří rozhodují o našich následovnících – lidech, kteří v současné době užívají omamné látky. Chceme, aby naše zkušenost a náš hlas mohl mít vliv na další vývoj drogové politiky a způsoby pomoci.
Uvědomuji si však, že osobní zkušenost neznamená, že jsme jediní a dokonalí odborníci na závislosti. Opravdu ne. Osobně vnímám, že bychom v procesu měli mít své místo, ale stejně tak to místo patří opravdu lidem, kteří se poctivě v konkrétním tématu vzdělávali, lidem, kteří mají mnoholeté zkušenosti ve svém oboru a také všem ostatním, kteří do procesu patří.
Líbí se mi kombinace názorů a návrhů každého člověka z jiného odvětví. A proto se i my, ti, co mohou přinést svoji vlastní zkušenost, chceme dostat do procesů přemýšlení a tvoření nových způsobů práce se závislostmi. Víme, co nám pomohlo. A jsme skupina lidí, kteří mají podobné či různé strategie a cesty k uzdravení. Zároveň znovu chci zdůraznit, že vnímám velmi pozitivně setkávání se všemi odborníky či neodborníky.
A uvědomujeme si, že chceme více zapojovat i rodinné příslušníky uživatelů drog, protože ti bývají nejblíž. A ti prochází svými bolestmi a starostmi a leckdy je otázka, zda si uvědomují, že i oni mohou požádat o pomoc. Mohou. To je také důvod, proč nabízím svépomocné skupiny či individuální pohovory rodinách a osobám blízkých uživatelů drog. Sám jsem byl v pozici uživatele drog a sám jsem nyní v pozici, kdy mi můj syn užívá drogy a musím se k této situaci stavět na základě svých zkušeností.
Proč tohle všechno? Celospolečenská změna. Závislost nevniká sama od sebe. Vzniká, protože už od dětství čelíme situacím, se kterými si neumíme jako děti poradit. A na základě naší jedinečnosti, reagujeme na jednu situaci každý úplně jinak. Byť se pro jednoho člověka může stát posměch skupiny dětí na jiné dítě málo traumatizující situace, pro jiného člověka to může mít následek na celý život. Slyšel jsem párkrát při komunikací lidí – "Já jsem taky viděl otce, jak mlátil matku a nefetuju. " "Já mám taky oba rodiče ochlasty a nechlastám."
O tom je ta jedinečnost, jak jsem zmínil. Každý z nás reaguje v životě na věci jinak. A někdo umí takové těžké traumatické situace v sobě potlačit a vyřešit ji po svém, aniž by spadl do závislosti, jiní zvolí cestu řešení této vnitřní bolavé situace drogami či alkoholem.
Všeobecně se už mluví o skutečnostech, že nás od dětství málo učí vlídnosti, pochopení, jedinečnosti. Ale jak nás to mohou lidé učit, když tak sami nebyli vychováváni? Když to sami ještě neumí? Když jsou sami zraněni svými zraněními?
Společnost jde dopředu a více se učíme a snažíme být lepšími lidmi. Nedávno se mi stala situace, kdy jsem přišel z práce domů a můj starší syn se celý den válel doma na gauči a neudělal ani jednu jedinou věc, p kterou jsem ho požádal. Dal jsem mu najevo, že se zlobím. Měl za celý den napsat jeden krátký text. Následně, když jsem mu vynadal, mi v hlavě zněly slova mého otce, který mě jako dítě nechával psát do pozdních večerů důvody na papír, proč zlobím. A opakoval mi, že budu u stolu sedět tak dlouho, dokud to nedopíšu. V ten moment, kdy jsem synovi vynadal, jsem měl na jazyku slova, že tu bude sedět tak dlouho, dokud to nedopíše..
Neřekl jsem to. Všichni se životem učíme a snažíme se být lepšími rodiči, lepšími partnery, lepšími lidmi. Byť jsem mu vynadal, udělal jsem to s největší látkou a se slovy, kterými jsem mu vyjádřil, že ho mám rád i přesto, že jsem mu vynadal. Ale že je třeba plnit si své úkoly. Udělal jsem to nejlépe, jak jsem uměl. A s vědomím vyvarovat se chování, které mě jako dítěti ubližovalo.
V neposlední řadě je pro nás důležité se vzájemně podporovat a stále vytvářet síť peer pracovníků (pracovníky se zkušeností se závislostí) a recovery koučů, abychom sdíleli společně své životy a zkušenosti s abstinencí a zkušenosti z pracovních pozic.
Víte, cítím, že my peer a recovery koučové a my další se svým příběhem, jsme tak trochu jiní, a proto potřebujeme být pravidelně v kontaktu v kruhu lidí, kteří měli podobnou minulost. Čerpáme z toho kruhu obrovskou sílu, energii, podporu a sílu😊. Ale o tomto tématu někdy příště 😊.
Commentaires