• Nic se neděje. Fakt. Jsi tady. Dýcháš. To stačí.

• Nejsi divnej. To, co prožíváš, je lidský. Možná bolestivý, ale lidský.

• Závislost není tvoje vina. Je to způsob, jak ses snažil přežít. A to je vlastně dost statečný.

• Nemusíš to řešit hned. Jen si zkus všimnout, co tě k tomu táhne. Bez soudů.

• Jeden malý krok stačí. Třeba se dneska jen napít vody. Nebo se vyspat.

• Nikdo tě nebude zachraňovat. Ale můžeš se nechat doprovodit. A to není slabost.

• Nejsi na to sám. I když to tak vypadá. Jsou lidi, co tím prošli. A co tě nebudou soudit.​​

• Neřeš všechno najednou. Fakt nemusíš. Jen si zkus říct: „Jo, mám problém.“ To stačí.

• Nejsi sám. Možná to tak vypadá, ale existují lidi, co si tím prošli. A nebudou tě soudit.

• Zkus se ozvat. Ne kvůli terapii. Kvůli tomu, že někdo tě může jen vyslechnout. Třeba anonymně.

• Nečekej, že to bude hned lepší. Ale může to být jiný. A to je začátek.

• Jestli máš sílu, napiš si jednu věc, co tě drží nad vodou. I kdyby to byl pes, co tě ráno budí.

• A jestli nemáš sílu vůbec na nic? Tak jen buď. Dneska nemusíš nic měnit. Jen přežít.

„Nečekej, že se z toho vymluvíš. Ale můžeš se z toho vypsat. Nebo vyřvat. Nebo jen sedět a vědět, že tohle není konec. Já jsem si myslel, že už to nikdy nebude jiný. A pak jsem potkal člověka, co mi řekl: ‘Já tě chápu.’ To mi změnilo život.“